Jmenuji se Lucie Alferi. Škola channelingu je mou cestou, jak se podělit o své zkušenosti s ostatními.Každé rozhodnutí v mém životě vedlo sem, k projektu Škola channelingu, který dnes pomáhá tisícům lidí chápat mysl, zkrotit ego, mít zdravé tělo a hlavně cítit srdce.

Zvu vás k vyprávění svého životního příběhu. Pochopíte, kde se bere má vnitřní motivace a jaké základy za projektem Školy channelingu stojí.

Když se ohlédnu do minulosti, mohu říci, že channeling mě provázel a provází většinu života. První channelingové zážitky probíhaly nahodile a nevědomě. Někdy to hodně bolelo a měla jsem strach. Jindy jsem zase lítala hlavou v oblacích.

Zpočátku pro mě bylo těžké uvěřit, že jemnohmotný svět existuje.

Channeling se projevoval obzvláště, když jsem procházela těžkým obdobím. Když se vám bortí sny před očima. Když to, co jste se učili o našem světě a jeho hodnotách, najednou přestává fungovat. Začínáte hledat cesty a odpovědi v tom, co nás přesahuje.

Jaké události jsem prožila? Proč se brány jemnohmotného světa otevíraly postupně?

Další řádky textu shrnují zlomové okamžiky, které zapříčinily hluboké změny v mé mysli. Díky nim jsem channeling uchopila za správný konec a začala jsem jej sdílet ve prospěch dalších lidí.

Útlé dětství

První nesmělá setkání s jemnohmotným světem mě k smrti děsila.

Pojďte se se mnou ponořit do dávné minulosti, kdy jsem s prvními krůčky objevovala tento svět. Channeling začal, když jsem byla ještě malá holka. Při usínání jsem u postele začala vidět bytosti z jemnohmotného světa. Stály přímo u mé postele téměř každý večer. K smrti jsem se jich bála. Proto jsem u sebe někdy měla i přes 20 plyšáků. Armádu osobních ochránců. Když jsme ještě dětmi, jsou pro nás takové okamžiky nahodilými vhledy do jemnohmotného světa. Jako děti jsme tam měli přirozeně přístup. Dětské vhledy se postupně vytrácí ve věku 6–7 let. Končí pod vlivem silně se rozvíjející logiky. Ovšem díky vědomému přístupu k dětem tomu tak být nemusí.

Později se k bytostem u mé postele přidala náměsíčnost. S nepřítomným výrazem jsem chodila po bytě. Vypínala jsem rodičům televizi nebo zhasínala světlo. Někdy jsem se oblékla s tím, že jdu ven. Protože jsem se dokonce jednoho dne sápala i na okna (což ve 4. patře paneláku není zrovna bezpečné), měli jsme v mém pokoji u oken a balkonových dveří nasazovací kliky, aby je rodiče mohli schovat, když se kolem úplňku blížila náměsíčnost. Ze svých náměsíčných výletů jsem si nikdy nic nepamatovala. A tak mě to neděsilo jako bytosti stojící u postele. Většinou mnou mamka silně zatřásla a poslala mě spát.

Právě náměsíčnost byla jedním z dalších kroků k jemnohmotnému světu. Během náměsíčnosti člověk z nejasných příčin nepřirozeně rychle přepíná mezi jednotlivými fázemi spánku. To zapříčiní přetížení mozku a ten vysílá zmatené signály tělu. Domnívám se, že právě mezi jednotlivými fázemi spánku můžeme být kontaktováni jemnohmotným světem. Protože ve spánku se vzdáváme běžných konceptů a pojetí fyzického světa.

Puberta

První žádosti andělům přinesly skutečnou úlevu smutné duši.

Postupem času jsem při usínání bytosti u postele přestala vídat. Náměsíčnost už nebyla otázkou každého úplňku, spíše se je jednalo o občasné výlety po bytě. Zpětně vnímám, že jsem se měla v dalším období posunout dál ve spontánním channelingovém výcviku. Pojďme se podívat, co se dělo dál. Když mi bylo 11 let, zemřel děda. Po dlouhém boji s rakovinou. Dědu jsem bezpodmínečně milovala. Po rozvodu rodičů se můj vztah k němu ještě více upevnil. Jeho laskavost a radost ze života mi dávaly pocit pevné půdy pod nohama. Když odešel, objevilo se v mém srdci doposud nepoznané prázdno a úzkost stahovala mé hrdlo při každé myšlence na něj. Navíc to byla má první zkušenost se smrtí člověka z nejbližší rodiny. Na úzkost a prázdnotu nic nepomáhalo, a navíc jsem se snažila být silná a dělat všem radost, když jsem viděla, že jsou možná ještě více smutní než já.

A tak jsem poprvé žádala o pomoc anděly. Tady chci zdůraznit, že nepocházím z nábožensky založené rodiny a ani alternativní duchovní praxe mi v té době nebyly známy. Mé žádosti andělům byly zcela spontánním voláním srdce po úlevě. Zpětně vidím, že toto byl první vědomý kontakt s jemnohmotným světem vedený srdcem pro úlevu duše. A také vidím, že energie andělů vytouženou úlevu vždy přinesla. Alespoň na pár okamžiků se povolilo hrdlo stažené úzkostí a alespoň na pár okamžiků jsem cítila, že v životě bude zase vše dobré a prázdné místo v srdci se zahojí.

Dospívání

Jízda na horské dráze a první komunikace s duchy.

Roky plynuly, stesk po dědovi pomalu utichal a já si myslela, že mám v životě úplně jasno. Náměsíčnost se také vytratila jako pára nad hrncem, takže opět nastal čas posunout se blíže k channelingu. Zase jsem byla vykopnutá z komfortní zóny emoční jistoty hmotného pohodlí, a to kvůli smrti.

Když mi bylo 16 let, zemřel druhý manžel mojí mamky. Muž, který pro mě v mnohém byl velkým vzorem. Hlavně jeho nadhled a přístup k životu mi otevíraly nové obzory. Zase se objevila úzkost v hrdle a prázdno v srdci. A jelikož mamku smrt milovaného muže uvrhla na lůžko, opět jsem se rozhodla být silná holka. Zatnout zuby a pěsti a zvládnout to po svém. Ale to nebylo všechno. Se smrtí milované osoby se bohužel začaly objevovat i léta utajované dluhy, které se nakonec vyšplhaly do řádů miliónů. A rázem jsme jako rodina byli na počátku totálního bankrotu. Museli jsme opustit dům, ve kterém jsme bydleli. Pro mě to znamenalo ztrátu domova a pocitu bezpečí.

Smutek po blízké osobě, řešení existenčních problémů a ztráta milovaného domova mě dovedly k psychoterapii, kineziologii a reiki. Sílu těchto metod jsem prožila na vlastní kůži. Bez nich bych jen těžko zvládala běžné povinnosti. Díky reiki jsem začala cítit průchod energie ze svých dlaní. Bylo těžké tomu uvěřit, ale zároveň jsem nemohla popřít, že se to děje. Také jsem dostala do rukou své první andělské karty a začala s nimi vědoměji pracovat.

Na druhé straně se začala otevírat nová forma jemnohmotného světa. Prožila jsem první negativní zkušenosti v jemnohmotném světě, které mě na dlouhou dobu vyděsily. Poprvé se objevil kontakt s duchy. Vůbec to nebylo příjemné. Zase jsem se k smrti bála. Nevěděla jsem, co dělat. Zpočátku to bylo děsně nepříjemné. Když na mě chtěl jeden duch mluvit, dokázal ve mně dokonce vyvolat pocit, že se nemohu hýbat, abych nemohla utéct z místnosti. Až později se ukázalo, že důvodem nepříjemných pocitů při kontaktu s duchy jsou naše nevědomé strachy a obavy. Toto nebylo mé poslední setkání s duchy.

Další úroveň channelingu se začala probouzet ve 20 letech. Čerstvě jsem byla přijatá na vysokou školu. Zase jsem měla pocit, že vím, kam v životě směřuju. Toužila jsem být samostatná. A tak jsem se odstěhovala od mamky do prvního bytu v pronájmu. Zamilovala jsem se do podkrovního bytu, který byl součástí hodně starého mlýna. Tohle místo naprosto vybízelo k práci s jemnohmotným světem. Stará stavení skrývají spousty záhad a mají také spousty energetických otisků lidí, kteří tam žili. Jenomže studium na vysoké škole a práce mě zaměstnávaly na 150 %, občas jsem z toho byla k smrti unavená. Nejvíce mě vyčerpával strach, že selžu. Chtěla jsem rodičům ukázat, že už jsem velká holka, která se o sebe postará sama. Každý měsíc jsem sotva vyšla s penězi. Když jsem nebyla ve škole, pracovala jsem.

V tomto období se nejvíce objevovaly hluboko ukryté strachy z mého podvědomí. A když je vaším každodenním chlebem strach, je téměř jisté, že při kontaktu s jemnohmotným světem se váš strach ještě umocní. A tak jsem v tomto období posbírala hlavně negativními zážitky s duchy a dalšími entitami. Zpětně vnímám, že jsem hlavně potřebovala pochopit, proč se negativní zážitky objevují a jak fungují. V té době mi kontakt s jemnohmotným světem spíše škodil než prospíval. Důležité však bylo mé vnitřní rozhodnutí, že když se jemnohmotný svět stále otevírá, chci s ním umět pracovat. V mém okolí se začali objevovat lidé, kteří to uměli. Naučila jsem se pracovat se svěcenou vodou. Očišťovat a harmonizovat prostory pomocí vykuřovadel. Taky mě fascinovalo učení o bydlení feng-šuej. Dnes vím, že tohle období mě naučilo dodržovat základní bezpečnostní prvky pro channeling. Tyto bezpečností prvky jsou základem pro výuku channelingu.

Dospělost

Totální vyčerpání mě donutilo se konečně naplno odevzdat vedení srdce.

Mou hlavní prioritou zatím nebyl duchovní rozvoj. K duchovnímu rozvoji jsem se obracela pouze v krizi. Nasadila jsem vysoké životní tempo pod vlivem potřeby uspět ve všem na jedničku s hvězdičkou. Krize na sebe nenechaly dlouho čekat. (Trvalo to, než mi došlo, že strůjcem všech krizí jsem kvůli nevědomému chování já sama.) Vysoká škola, práce a povinnosti spojené s obživou mě ve 23 letech dostaly až k syndromu vyhoření. Dodnes o tom v mém okolí málokdo ví. Byla jsem utahaná povinnostmi ve škole. Neustále jsem řešila, jestli další měsíc vyjdu s financemi. Kvůli tomu jsem pěstovala bohatý vysokoškolský život. S kamarády na párty pod vlivem alkoholu jsem mohla na chvíli vypnout, a to i za cenu, že druhý den budu jak zbitá. Až jednoho dne jsem nemohla vstát z postele. Únavou jsem se nemohla přetočit ani na druhý bok. Když se k tomu přidaly myšlenky, že toto je mé totální selhání, měla jsem pocit, že s dalším pohybem těla umřu. Silně jsem cítila impulz srdce (stejně jako při komunikaci s anděly). A ten mluvil jasně: „Pokud budeš takto pokračovat, umřeš na vyčerpání.“ Vedení srdce v té době bylo nekompromisní. Bylo třeba opustit podmínky, ve kterých můj problém vznikl. I přes nesouhlas rozumu jsem se nakonec rozhodla ukončit studium na vysoké. Také jsem ukončila práci, která mě nenaplňovala. Vyčerpaná jsem ležela v posteli ještě půl roku, než jsem byla opět schopná „normálně“ fungovat. Naučila jsem se, že síla rozumu má své omezení. A pokud dlouhodobě potlačujeme volání srdce, vytrácí se radost, naplnění a smysl života. Zde jsem se naučila informace o jemnohmotném světě aplikovat v životě. Ukončením vysoké a práce jsem opustila vše, co jsem znala. Učinila jsem tak s vidinou, že opět potřebuji cítit radost, naplnění a smysl. V té době jsem neměla ani páru, co to bude. Vykládala jsem si andělské karty, pracovala jsem se zákonem přitažlivosti a základy manifestace. Pocit vnitřní úlevy mi dával jistotu, že to vše zvládnu a najdu cestu svého srdce. Chcete vědět, jak se mi to dál dařilo?