Channeling v praxi – Otužování

Channeling v praxi – Otužování

Úplně intuitivně se vracím k otužování.

Je 20:30, vracím se z večerního koupání a mám tu úžasnou příležitost se svámi dělit o můj příběh.

Dnešní den se celý odehrává pod taktovkou fyzického odpočinku. Z postele vylézáme až v půl šesté večer a míříme na jídlo. Beru si věci na koupání s tím, že se uvidí po jídle:-)

Večeřím vydatně a po jídle se cítím naprosto spokojená a připravená na návrat do postele.

Má mysl mi říká: ,, Jdi si zase hajnout. Máš dnes přeci odpočinkový den.“
I přes to, že mě má mysl vede skrze příjemné pocity zpět do chaty, říkám Jardovy: ,, Pojeďme k řece. Teď máme tu příležitost.“

Jsme u říčky Kamenice. Jarda míří na jiné místo než obvykle.

V hlavě mi po cestě běží krásný dialog: ,, No vidíš Lucinko už jsi skoro u řeky, a to je pořádnej výkon. Vždyť do té studené vody vůbec lézt nemusíš. Stačí, že jsi překonala první metu a jsi u řeky přítomná:-):-):-)“

Je mi trochu chladno okolní vzduch má 13 stupňů.

Jsme na místě, které je příjemné pro vstup do řeky. Rozdýchávám se dle metody Wima Hofa. Díky tomu se tělo okysličí a oteplí 🙂

Hlavička během rozdýchávání neustále křičí: ,,No tak Lůco dáš si ještě pár nádechů a výdechů a můžeme domů. Dnes je opravdu chladno. Abys ještě z toho nenastydla!“

Směji se, mysl už neví jak mě zastavit a tak používá hlášky z dětství, které jako malá holka slýchávám v návaznosti na studené počasí.

Odhazuji oblečení a šupky do vody. Tělo se dost klepe, ale vnímám změnu má mysl mlčí. Myšlenky se obracejí k vjemům, které se odehrávají právě teď. Cítím vodu, studí víc a víc, mění se v tisíce malých jehlicek a to jsme ve vodě teprve po kolena. Facinovaná prouděním vody pokračuji hlouběji ke středu vodního toku.

Dech je mi průvodcem. Soustředím svou pozornost pouze na nádech a výdech. Tělo se přestává třást. Začíná pro mě nejtěžší část. Jsem ve vodě po břicho už stačí jen ponořit ruce a ramena.

Aaaaa tu opět naskakuje mysl: ,, Tak vidíš už jsi dosáhla dnešního maxima. Je fakt chladno, nemusíš potápět celé tělo. Hezky se otoč a zabal se do teplého ručníků.“

S letmým úsměvem na tváři opět soustředím svou pozornost na nádech a výdech a nořím se do řeky celá. V ten okamžik přichází uvolnění celého těla. Vnímám proud tekoucí vody. Prožíval emocí radosti. V mysli je klid a voda přestává studit. Užívám si plnost tohoto prožitku. Ještě chviličku spočívám v proudu řeky a příjemně uvolněná na těle a mysli vylezám na břeh. Během oblékání opakuji dechové cvičení a huraaaa domů:-)

Proč to dělám? 

Je to pro mě vědomý trénink mysli v nekomfortní situaci, kterou během tohoto tréninku měním na uvolnění a radost.

Stejné je to se situacemi v běžném životě. Umění změnit strach, hněv a žárlivost v radost:-):-):-) Otužování mi v tom velmi pomáhá:-)

Děkuji za možnost sdílení s Láskou Lucka.

About the Author

Leave a Reply